Jdi na obsah Jdi na menu
 


Byla temná, zimní noc. V celé Konoze panoval klid a mír, všichni pokojně spali, ničím nerušeni. Jenom jedna osoba byla vzhůru. Byl to blonďatý ninja, který se přišel rozloučit se svou rodnou vesnicí. Věděl, že to musí udělat, jinak už by to nevydržel.
 
°°°
 
,,Tak co je, Naruto?" Sasuke byl mírně vykolejený. Kdo by ne, vždyť ten legendární ninja, mistr v překvapování lidí a největší paličák na světě, který se nikdy nevzdává, Naruto Uzumaki ho požádal, jestli by si nemohli o něčem promluvit. Svět se oficiálně zbláznil…
 
,,Jasně, ale jaksi nevím kde začít…" Blonďatý shinobi sebou mírně ošil a Uchihovi už pomalu docházela trpělivost. Má toho ještě hodně na práci a ten ubožák ho jenom zdržuje. Podíval se na něj tím svým Uchiha pohledem, říkajícím ,,Jestli to nevyklopíš, odcházím", ale nahlas nic neřekl.
 
,,No… víš, já sem se asi zamiloval…" Naruto začínal pomalu rudnout, kdežto Sasuke jenom znuděně protočil oči a znechuceně si odfrkl.
 
,,Tak si s tím běž otravovat někoho jiného" už se chystal jít, když v tom ho Uzumaki chytil za předloktí. Přiblížil se k němu na délku několika centimetrů a jemně ho políbil na rty. Uchiha nejdříve nic nedělal - byl v šoku, ale Naruta silně odstrčil.
 
,,Co blbneš??"
 
,,To to stále ještě nechápeš??? Já se… zamiloval… do tebe" na to sklopil hlavu. Sasuke v tu chvíli ztuhl. Tak on se zamiloval do mě??
 
,,Takže sem to pochopil dobře. Hmm, ubožáku, co si o sobě myslíš?? Že si mě vezmeš, kdy se ti zachce??? To si. Ale na omylu" ještě jednou se na něj výsměšně podíval a pak pomalu a důstojně odešel. Na blonďákovu tvář začali dopadat jemné sněhové vločky, které se pomalu mísili se slanými slzami, sjíždějíce tak přes jemnou konturu rtů, šeptajíc jedno jméno. Sasuke…
 
°°°
 
Už to bude pár týdnů, co mu řekl o jeho citech. Ano, i on to bral ze začátku jako absolutní blbost, ale postupem času si přiznával, že to tak skutečně je. A po těch několika měsících nejistotu se mu o tom odvážil říct. Tušil, že to tak dopadne, ale nevěděl, že ho to bude až tak bolet. A o to horší bylo ho potkávat každý den na tréninku. Už to prostě nedokázal vydržet a tak se rozhodl skoncovat se vším.
 
Poslední pohled plný bolesti na tu vesnici, kde toho tolik prožil a kde toho chtěl ještě hodně prožít, než se otočil a pomalu se ztrácel ve tmě noci. Netušil, co se bude teď všechno dít, ale už nemohl dál otálet, musel zkrátka zmizet z povrchu zemského. Přitom netušil, že ho sleduje pár černých očí.
 
°°°
 
Pár dní na to bylo vyhlášeno po Narutovi státní pátrání. Nikdo nevěděl, co se stalo a proč odešel až na černovlasého mladíka. Věděl, že mu moc ublížil, ale tehdy byl prostě v šoku. A než stihl blonďáčkovi vůbec něco říct, zmizel. Rozhodl se ho vyhledat. Sám. Asi by se mu nedokázat omluvit, kdyby tam byl i někdo jiný. Přeci jenom ta Uchihovská hrdost je Uchihovská hrdost, že??
 
Věděl, kterým směrem se Naru vydal, tehdy, když opouštěl vesnici, ho viděl. A teď už bylo jen otázkou času, kdy ho najde.
 
°°°
 
Zastavil se až, když byla úplná tma. Kolik dní už ho takhle hledá?? A kolik dní ti je pokaždé to samé??
Už se začínal bát. O něj a o to, jestli ho ještě někdy uvidí. Nechtěl ho ztratit. Ne teď. To už by asi nevydržel.
 
Přemítal takhle dlouho, stejně by nemohl usnout, tak jakýpak copak. A nejspíš by přemýšlel dál, kdyby nezaslechl prasknutí větvičky. V mžiku byl na nohou, připraven bojovat. Pomalu přešel ke křoví
a, když ho jemně odhrnul, ztuhl.
 
°°°
 
Už to bude alespoň týden, co utekl. Jestlipak ho někdo hledá?? Nebo jestli o tom vůbec vě?? No, ale nejspíš se o to stejně nezajímají, tak co. Nikdy se nezastavoval, jenom když potřeboval vydechnout, nebo vyspat. Zásoby nabíral také jenom rychle, nechtěl se zdržovat. Chtěl se co nejdřív dostat ze Země Ohně. A kdyby se tu zdržoval, mohli by být i problémy.
 
Běžel už celý den, nechtěl, ale běhat v noci, proto seskočil na zem. Ještě bylo trochu vidět, tak si doběhl k nedaleké říčce pro vodu a několik ryb. Poté na pár klacíků naskládal ryby a zapálil. Oheň má stejně jenom na to, do pár hodin dohoří, tak se nemusí strachovat o nepřátele.
 
Pokud chce běžet celý den i zítra, měl by se pořádně vyspat. Proto se zachumlal do spacáku, kde pak následně s myšlenkami na Sasukeho usnul.
 
Ve spaní si však nevšiml jedné malé větvičky, která se nedopatřením dostala pod spacák a v příhodnou dobu praskla.
 
°°°
 
Sasuke s děšením hleděl před sebe, kde s andělským výrazem ve tváři spal klidně Naruto. Tolik se ho nahledal a on si nakonec před něj lehne sám. Jaká to náhoda. Přišel k němu blíž, aby viděl do té, pro něj překrásné tváře. Skoro se mu ho ani nechtělo budit, ale věděl, že nemá na výběr. Přiklekl tedy k němu a jemně s ním zatřásl. Nic. Zkusil to ještě jednou. Zase nic. Po tváři se mu rozeběhl letmý úšklebek. Věděl, jak ho probudit. Začal se, proto k němu sklánět a nakonec spojil jejich rty v polibku. Naruto zamžikal svýma azurovýma očima, jakmile pochopil co se děje a že ho někdo líbá, rychle se odtrhl a odskočil od něj.
 
,,Já myslel, že si právě tohle chtěl" stále mu ten úšklebek nelezl z tváře, naopak ještě se o něco zvětšil.
 
,,Sa-Sasuke?? Co tady proboha děláš?? A nezdáš se mi jenom náhodou??"
 
Na to se Uchiha lehce zamračil, přišel k Narutovi nevelice blízkou vzdálenost a propletl s ním ruce.
 
,,Po pravdě řečeno, tě hledám. Tehdy u mostu sem totiž řekl něco, čeho dodnes lituju. Odpustíš mi to, Naruto??" Ač Sasu domluvil, svůj pohled nestáhl.
 
,,S-Sasuke…" na to se blonďáček usmál, naklonil se k černovlasému a ještě zašeptal ,,Já ti už odpustil dávno" než ho jemně kousl do lalůčku a sjel přes tvář a rty druhého chlapce. Oba dva se poté začali líbat. Nejdříve jemně, jako by se báli, že se ten druhý rozplyne, a poté divočeji. Postupně ze sebe začali shazovat oblečení, až nakonec na sobě měli jen kalhoty. Černovlásek Naruta jemně přitlačil ke stromu a začal mu líbat odhalenou šíji. Oba se tak nechali unášet vírem vášně, starším než svět. My je teď na chvilinku necháme a vrátíme se k nim až poté, co se lesem rozezní dvojí hlasitý a slastný výkřik nesoucí jména obou chlapců.
 
°°°
 
,,Sasuke?? Miluju tě"
 
,,Já tebe taky, Naruto"
 
,,A miláčku, víš co je zvláštní? Že ten den, kdy si mi to řekl, byl pátek třináctého

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 18. 5. 2009 17:40)

Pěkné, ale nevím jesi to bylo mým prohlížečem, blbým načtením nebo co ale občas jako by ti kus slova zmizel a utekl na konec odstavce.

nadpisy are stupid!!!

(Riuu, 6. 5. 2009 5:19)

No nééé!!!!Další povídkařská jednička???:D!!!PĚKNÝ!!!!MOC PĚKNÝ!!!

...

(tess, 2. 5. 2009 16:47)

taky se mi povídka líbí.
jo a abych nezapoměla máš u mě konečně ten diplomek za to SB.

:-)

(terkic, 13. 4. 2009 21:10)

jop tahle povídka se mi moc líbila:) hned si změnim adresu tvého blogýsu:)